Sobota začíná krásně. Mám nové kolo. Má celopéro a vlaštovky. Včera večer jsem si ho složil a stihl se na něm i projet kolem baráku. Takže hážu dvakrát držku a třikrát jenom skoro a mizérie vrcholí paralelní chybou, ve které mě předjíždí všech pět lidí, co startovalo za mnou. Už se nikam neženu a užívám si krásy přírody. Aljoša se mi v cíli směje, ale já jsem spokojený. Nejsem totiž poslední.
Ale ještě je tu neděle. Po sobotním večírku jsem tak zbídačený, že se málem vysekám už při nasedání na kolo. V lese seru hned druhou kontrolu a čtvrtou pro jistotu taky. Napřed mě předjíždí Pari, pak i Vlasto Autrata. Ale nemůžu na sebe přece klást až tak vysoké nároky. Postupně střízlivím a někde v půlce závodu si udělám dokonce hned dvě malé radosti. Nejdřív naskakuju za jízdy v totálních sračkách a pak razím kontrolu ze sedla. Nádhera.
Radost ale trvá jen do chvíle, kdy vyjedu z tečky na asfalt. „Šlapej, ne? To jsi ještě tak ožralý?“ ozývá se mi najednou za zády. Předjíždí mě ségra a v jejím hlase slyším náznak hlubokého soucitu. Začínám tušit, že něco není v pořádku. Hodinky ukazují 90. Neměl bys třeba něco sníst, Jířo? I kdepak. Teď bude dlouhý postup po cestě z kopečka a pak zase zpátky do kopečka a to by se ti s plným břuchem špatně šlapalo.
Pod kopcem jsem hned, teď krátký postup po tečce a pak zase nahoru a pak se posilním na závěrečný finiš. Nahodím kašpara a po třech šlápnutích cítím, že to nějak nejde. Zastavuju a chce se mi brečet. Ale přece to nevzdám. Teď už se to koneckonců ani vzdát nedá. Hrdinně vyjíždím na cestu. Z kašpárka přehazuju na 2-1, víc to nejde. Cesta vůbec neubíhá a přestávám vnímat kaluže na zemi. Voda stříká, aspoň osvěží. Konečně rovina, teď se rozjedu.
Nerozjedu. Zajíždím ke kraji a lámu se přes řidítka. To není žaket, ale rovnou frak. Kolem projíždí Buzna a nevím, jestli se mi směje nebo nade mnou pláče. Vytahuju tatranku a nevím, jak s ní naložit. Nakonec statečně dojídám. Nasedám, ale nejde to. Za sto metrů zastavuju znova a hrabu z kapsy poslední enervitku. Teď už je to jenom z kopce. „Šlapej, ne?“ křičí na mě ve sjezdu Quasa. „Dyť máš fulla!“ Mám. Ale spíš bych řekl fullera.
Výsledky najdete zde: http://mtbo.webnode.cz/
Vypíchl bych zejména Chláďův double, ale snažili se i jiní.
