Reporty ze závodů

{mos_sb_discuss:5}Jak zněla domluva? V pátek v 17:00 na obvyklém místě, auta berou Tomča Evžen a Tomeš, který navíc bere ukořistěný novější stan. A tak se i stalo. Všichni se sešli načas, včetně loučících se rodičů, manželek a potomků s rozbitou bradou z jízdy na motorce. Dokonce ani Monika, mající důležitou zásilku pro Jiřina, neměla zpoždění. Tak jsme se všichni zdárně sešli - základ úspěchu - a teď už se jen rozházet do aut a dát se na dalekou cestu.

Já jsem nasedl do Tomčového auta a nemohu litovat. Spolu se mnou nasedl k Tomčovi do auta Onin a Novas, ne nadarmo přezdívaný „Učitelskej". Díky jemu cesta uběhla během mých subjektivních asi 15minut. Cesta probíhala v duchu neustálých otázek, kvizů, hádanek a doplňujících informací z oblasti rétoriky, etymologie, jazyka českého, německého, latinského, italského ale i starogermánského. Víte kdo je rodák z Písku, komu je připisován výrok „Carpe Noctem", kolik vypil denně piv Jaroslav Hašek, kolik měl u sebe Karel Kryl štanglí salámu a párů ponožek při emigraci, odkud vzal Jaromír Nohavica text jedné z písní použitých v Roku Ďábla, kdo žil na Kampě kroměJana Wericha, kdo vzal svou holku za ruku, vyvedl ji z divého ruchu, šel s ní se nalokat v noční tmu trocha čerstvého vzduchu, jak vzniklo slovo gyros popřípadě Vltava, jak se jmenovaly ženy J.A. Komenského, kdy vznikla píseň Maškary, o čem je balada od Wolfganga von Goethe „Der Zauberlehrling"oder „Der Schatzgräber"? Po tomto víkendu znám na všechny, ale i na mnohé jiné otázky tu správnou odpověď. Není to skvělé? Myslím, že by si každý oddíl měl pořídit podobnou kapacitu, která by využívala každé chvíle pro doplnění duševní krásy a dobroty k té fyzické kráse svých přátel z oddílu, aby dosáhli dokonalé kalokagathie. Ovšem tak velké štěstí neměl Koláč s Luckou, kteří si zvolili modrou fabii s označením „začátečník", tedy Tomešovo auto. Jejich neštěstí nespočívalo v Tomovém řidičském umu, ten je mimochodem velice dobrým pilotem , což se ukázalo při dodržování maximální povolené rychlosti (i když třicítka, kde se dá jet devadesát, není zrovna vysoká rychlost), nýbrž ve výběru muziky DJe Salátíka. Saláte, jedna písnička na čtyř a půl hodinovou cestu je přece jenom trochu málo! Co se dělo ve třetím autě bohužel nevím. Na místo určení jsme přijeli téměř v předpokládaný čas 22:00. Rychle rozložení karimatek a spacáků a mohlo se vyrazit na obhlídku města. Sušice je (nikoli „jsou") krásné město s historickým centrem, kterému dominuje kostel sv.Václava již ze 14.století. Ale kromě historických památek jsme objevili i odkaz na literaturu - pizzerie „U barona" s výkladní skříni na téma „Švejk". Víte proč zrovna Švejk? Tak malá nápověda: Co za obec leží asi 5 km jižně od Sušice (bohužel žádná známá, zkuste Písek... tohle mi moc nevyšlo). Nicméně nám Švejk nabídl rychlou obsluhu, příjemné prostředí a pizzabrot za třicet. Luxus! Nasycení jak jídla, tak murkových map z nominaček na MS v Maďarsku se loučíme se Švejkem a odcházíme do tělocvičny se prospat na zítřejší krátkou trať. Budíček sympaticky v devět, nakoupit rohlíky, nasát atmosféru rušných sobotní Sušice a může se vyjet na shromaždiště. Jedno auto jede již v deset, stíhá si cestu prodloužit o prohlídkovou jízdu krásnou přírodou Kašperských hor. Posádka nelituje a prezentace se taky stíhá. Zbývající dvě auta nakonec vyjíždí po nekompromisním vyhazovu z tělocvičny „už" v jedenáct. Chudáci!
A jsme na shromaždišti. Klasika: pozdravit se s kamarády, nakoupit „tejpky", vzít si popisy, něco pojíst, zatejpovat, obléci se, obout se, zavázat si tkaničky obdařit je lepící fólií páskového typu, vzít si buzolu, popisník a čip a vydat se na start. Pouze vonné emulze jsme pro tentokrát vynechali! Zvlášť zavázat si tkaničky je dobré, jinak tak musíte učinit po cestě na start a při tom by vám lehce mohl vypadnout čip. To by ještě nevadilo, kdyby jste to zjistili zavčasu nebo si pamatovali, kde jste si ty boty zavazovali. Když se to náhodou někomu přihodí, tak musí rychle najít Kočku, který má náhradní čipy (dokonce rychločipy, takže si může i přilepšit), zburcovat všechny pořadatele na prezentaci a zkusit stihnout start a třeba se i pokusit vyhrát. A může i doufat, že další den přijede na shromaždiště a bude mít svůj, někým nalezený čip již ve svém oddílovém stanu.
Pozávodní dění je opět podobné jako na většině závodů. Nesmí chybět nějaký ten párek, popřípadě steak, který ovšem zdaleka nedosahoval žádaného poměru cena/výkon. I doplnění iontů a sacharidů (z toho určité procento cukrů) je důležité. Určitě taky musíme poklábosit o závodě, mrknout se na výsledky, zjistit, že je na bedně jenom Jöergen a odjet na večeři. Tohle ovšem není verze všech. Zbylí poklábosí o závodě, podívají se na výsledky, zjistí, že je Jöergen na bedně a kolegiálně počkají na vyhlášení, aby mu mohli zatleskat (DĚKUJU MOC; ostatním to ale nevyčítám, jen si rýpu). A teď teda už ta večeře pro všechny. Tentokrát v obci Kašperské Hory, která je tak podobná Brnu a navíc má hrad, který se nejmenuje Rabí ale Kašperk. Místnost pro rodiče s dětmi nám nabízí „krásně" barevný interiér, domeček z teletubiessu, spoustu hraček (třeba plyšovou žížalu, která je ve skutečnosti had) ale i trocha poezie pro Novase se najde. A co k jídlu? Přeci Spätzle mit Mohn und Zucker (špecle s mákem a cukrem). Někdo to zvládne i dvakrát a Novas nepohrdne zbylým bramboráčkem a bramborem a završuje vše staročeským medovníkem. Nebo snad staroarménskou marlenkou? Babo raď! Před odjezdem do tělocvičny se Novas ještě stíhá něco dozvědět o potřebách místního štamgasta. V tělocvičně trochu doplnění kulturních vědomostí a vzdělání z oblasti vrcholového sportu, večerní prohlídka Sušice a může se jít spát.
Sladké ranní probuzení, snídaně a zase na shromaždiště. Tentokrát se musíme poprat s těžkou klasikou. Někteří litují, že si sebou nevzali nějaký ten doping, ale nakonec to všichni zvládají ve zdraví, to ale neznamená, že se všemi kontrolami.
No a teď už můžeme na shromaždišti trochu pozevlovat, probrat postupy, dát si klobásku a odjet domů. Jen ještě sklidit stan a zatleskat nejlepším. Cesta nazpět opět pohodová a ve stejném duchu, jako při cestě tam. Ovšem navíc ještě stíháme zastávku u Night clubu. Pochopitelně si všichni stahují kalhoty, aby ukojili svoji potřebu. Nikoli však sexuální! Zbývá se rozloučit, vyzkoušet si reálie z počítačové hry Need for speed v reálu a odebrat se ke svým rodinám.