{mos_sb_discuss:5}
Průběh 2. etapy (ČT 7.9.2006 Porto Viro)
2. etapa nás provedla na evropské poměry poněkud neskutečnou oplocenou džunglí areálu místního velodromu.
Italům asi vadilo, že neměli v 1. etapě svého zástupce, proto nasadili do kategorie Masters svého favorita. Do celkového pořadí sice už nemohl zasáhnout, Italští pořadatelé však preferovali výsledky jednotlivých etap nad celkové pořadí. On ten Ital do celkového pořadí vlastně zasáhl, ale jinak. Rozklusával se na travnaté ploše v italském reprezentačním atletickém dresu a vypadal sebevědomě. Vybíhal snad 7 minut přede mnou a skutečnost, že vybíhal sice s čipem, ale bez buzoly, měla být prvním varováním. „Aha, znalec místních terénů, běží paměťák“, komentovali to někteří. Namlsán přes všechny chyby relativně dobrým výsledkem v 1. etapě nakopl jsem start, proběhl podchodem pod klopenou zatáčkou cyklistického oválu a bez problémů posbíral první 4 kontroly. Už na 3. jsem měl předchozího startujícího a k tomu i onoho Itala. Běhal sice rychle, ale stále sem tam, evidentně měl mapu snad jen jako vějíř. Jeho jediným úspěchem bylo, že totálně zblbnul nejen mne, ale i spoustu ostaních. Jak se mi tak pletl pod nohy, mozek se za nimi opozdil a následkem bylo přehlédnutí nepřehledného (nikoliv nepřehlédnutelného) rozcestí. Totální výpadek mozku způsobil, že jsem se nepodíval do popisů, když jsem běžel kolem naší 10. kontroly. Místo asi 45 vteřin jsem nabral 6 a půl minuty zpoždění, neboť jsem kopíroval Italův kmitavý pohyb, ne však v pouze v podélném, nýbrž i příčném směru. Rozbřesk v hlavě nastal, až když jsem kolem 10 běžel asi potřetí. Od hledané 5 byla přesně 80 m po pěšině. Následný úprk většinou po pěšinách v syté zeleni už jen zmírnil propad a dotáhl to na ne tak katastrofálně vypadající 9. místo v etapě. Tato jediná chyba byla na tak krátké trati (1500 m) nedohnatelná a znamenala pokles v celkovém pořadí na 8. místo. Olda Přinda (Slávia Liberec) i Jindra Dohnalová (OS Nové Město na Moravě) si zopakovali prvenství.
