Jarní přípravu jsme ukončili oddílovým soustředěním v terénech Vysočiny. Díky Cvendovi jsme strávili prodloužený víkend blízko Brandlína ( všeci jistě ví gde to je) v malebném a téměř klidném ráji chatovém. Aby nebyl klidný úplně, tak nám dny zalité jarním sluníčkem, oživovala hudba, deroucí se z chatky č.6 (skupina našich náctiletých dorců) a noci pod hvězdami, pro změnu zpěv žab linoucí se z nedalekého rybníka. Pouze první noc držely tlamičky, neb jak jízlivě podotkla zoubky drkotajíc Věruška mamka, nemohly zpívat, poněvadž byly ukryty pod ledem. Jak jistě uznáte, pravda to být nemohla, protože zas taková kosa nebyla. Většina přijala rozmary jarní přírody s pochopením. Zklamal Zbyňa , který se přidal na stranu kverulantů a začal ostentativně škrábat lehounký ledový škraloup z oken svého vozu a nasazovat řetězy.
Sluníčko však brzy rozehřálo naše zmrzlé oudy a pozvedlo naši skleslou náladu. Navíc jsme obdrželi dobrou zprávu od p.Šafránka (přeci místní revírník), že můžem auty zajet do lesa, čímž nás ušetřil dvoukilákového rozklusu a pochopec i výklusu.
O páteční program se postarali dopo-INTERVALY, Sokol a Onin a odpo-OKRUHY s Janičkou a dorci.Dorci odpo nemuseli, ale měli výhrady ke stavbě některých kontrol ( Sokol si popletl JIH s VYCHODem a střed kolečka u jasné hrázky nebyl jasně na hrázce a už byl oheň na střeše ), tak trenérky daly sokolíkům šanci se předvést. Vcelku se jim vše zdařilo, až na jedno kamenné pole a spornou prohlubeň, která byla polovinou startovního pole nalezena a tedy OK a druhou neobjevena a tedy BAD. Rozseknuti se nekonalo. Nešlo o medaile a nebyly ani to štafety.
Večer proběhl std. tzn. promítání, rozbory a společenská zábava dle pravidel ČSTV.
Sobotu nám oživily PRVNI USEKY ŠTAFET, manželé Pode a opět p.Šafránek a na odpoledne jsme se přesunuli za VRSTEVNICOVKOU a Vojtou a Ondrou a Věrkou a Tomčou k Landštejnu. První úsek štafet vždy přináší napětí a všem nám hrne adrenalin do krve (tedy téměř všem) . Kameramam se pokusil dostat toto napětí na citlivý pásek. ale u jednoho závodníka se mu to ne a nedaři. Dokonce mu bylo i spíláno.
Vrstevnicovka měla za cíl dostat do nás jistotu a naučit nás nevnímat zbytečnosti. Ne u všech se to povedlo a při večerních rozborech byly k vidění neskutečné věci. Pouze Jonáš s Bětkou a Oninem zasloužili pochvalu zbytek se propadl do průměru a o konci výsledkové listiny se raději zmiňovat vůbec nebudem.
Odpoledne nás opustili maratonci Tomík a Dave. Byli přiblíženi vlaku a po odebrání několika zbytečných tašek a computerů, předání do péče ČD. Škoda jen, že nebyla pořízena fotografie výše uvedených hošíků. Být to tak v posledním měsíci v roce, mohli stát reklamou na vánoční stromek. Na otázku:”Co že to máš Daveku (čti: dejfku) v tom batohu?” – “Jídlo” – Tak tázajícího málem trefilo. Tomík vlekl dvě tašky, jakousi dlouhou věc a vše přepásal computerem. Odpověď :” Potřebujem muziku, židle a jídlo”.Po krátké tahanici o “důležité” věci, odjelo zástěrkami škrkající přetížené vozidlo zpět do základního tábora, zanechávajíc dva mladé muže s lehkými příručními zavazadly jejich osudu.( doběhli prý na 10tém místě v ČR, BLAHOPŘEJEME)
Večer proběhla jedna z nej akcí soustředění a to losování štafet:
1-Boban +Jelen
2-Podmol + Podmol
3-Lázňa + Sádlo (Ondra Sedláček)
4-Casper + David
5-Hondzyn + Zbyňa
6-Dagmula + Jíťa
7-Sokol + Baruš
8-Tomča + Věrka
Na první pohled je patrné, že jasnými favority na vítězství je štafeta č.7. (–více dále)
NEDĚLE-to je vždy vrchol. Krejčíci nám připravili KRÁTKOU a rychlou jako pes. Všichni letěli jako vítr, Na DLOUHÉ letěl Onin jako uragán a oddělil se ve výsledkové listině nějakou tou minutkou, jinak se všichni nacpali do krátkého intervalu. Podobně vyhecovaná byla i KRÁTKÁ, tam došlo i na bitvu rodinnou, kdy Pepín s Davidem dotáhli Dagmulu a tenisti by řekli, že dostala kanára.( opět byl pečlivě pořizován záznamový material a opět byl kameranam terčem útoku, škoda jen, že se páska dotočila drive a tak nebyl zachycen vlastní atak na mileho zpravodajce)
ŠTAFETY:Po vydatném obědě jsme se přesunuli k Třebíči, kde nám Onin s Monikou připravili tratě pro VALAŠSKÉ ŠTAFETY (ten původní přívlastek se mi nelíbí) Nejdůležitější je pochopit princip. Není tu Kevin, tak vysvětlování by nemělo dlouho trvat. Opak byl pravdou. Upřesňující dotazy se stíhaly jako Spitfire Messouna ( Spitfire Mk lX a Messerschmit Bf 109 Bitva o Anglii 10.7.1940 – 31.10.1940, to jen tak pro zopakování toho co všichni dobře známe) Onin je však velmi trpělivý hošík a střílel odpovědi jako ďas. Už se zdálo, že všichni pochopili, když Zbyňa ještě žádal odpověď na “poslední” otázku. Tu se ukázalo, že se musí vysvětlovat znovu. Monička najednou zvýšila hlas a tak si už nikdo další netroufl zvednout ručku.
Odstartovány 1.úseky. Tomča fotí a tím nabírá ztrátu, kterou ovšem při svých kvalitách, lehoučce stáhuje, Boban letí jako pták, Podmol mu dýše na paty, Lázňa šuká v houští, Casper není schopen najít Sokolovi prohlubeň, Hondzyn běží na druhou stranu,Dagmula jde na jistotu.
První předávka: Jelen vůbec není raněný,když neví Browny s Blackey ho dovlečou na správný terčík,Pepín točí volantem na pozemcích sousedního JZD, Sádlo jde s přehledem, David je mu v patách, Zbyňa jede jako pila, Jiťa se nenápadně sune vpřed,Věruška přemýšlí, jestli ty baby co se motají kolem jejich sladkých dítek splní co naslibovaly,Baruš stahuje co to dá,
atd atd atd a je tu cíl.
1.Boban s Jelenem
2.Dagmula s Jíťou
3.Lázňa se Sádlem
4 Sokol s Baruš
5 Hondzyn se Zbyňou
6 Podmol a syn
7 Casper s Davidem
8 Tomča s Věrkou a Tomčou
Výborná akce díky Vám všem
Spokojený Sokol
PS
Zítra dodatek o soutěži o nej MAMKU
