Úspěšně jsme pro ně vyzkoušeli model pro nadcházející MS, kdy je trenér, zároveň i vedoucí výpravy, v domácím vězení. I v těchto podmínkách se podařilo získat mistrovský titul!
Tenhle titul, výkon roku (v téhle kategorii již o dort v roce 2015 nemá cenu bojovat), získala Iva Kavánková v kategorii D18. Gratuluji! Níže s mistryní uvádím krátký rozhovor.
Z průběhu akce vím, vzhledem k mé nepřítomnosti, velmi málo: že když se veteránka Hanče M. ptala ostatních členů výpravy, jestli se jim tam chce, tak Iva odpověděla: „Jasně, já jedu vyhrát.“; že terén byl náročný jak vrstevnicově, tak mapově (skály v prudkém svahu); že Novas testoval výdrž svého světla (dvě hodiny ustálo); že již zmíněná veteránka Hače M. si sáhla, i přes svůj první pořádný žaket, na svou první veteraniádovou bednu (třetí v D35); že Jeleň si řekl, že hodinu v takovém lese je tak akorát a za čas 60:00 získal druhé místo.
O oslavě či průběhu noci zatím nemám zprávy.
Druhý den pak proběhly štafety. Tu Jeleň se svou štafetou (Marián a Pode) získal další druhý flek. Druhá také doběhla Verča z prvního úseku v D18 – pěkné. Ostatní zaběhli pěkný standart.
Rozpis, startovky a další si můžete prohlédnout na http://2015.mcrnob.cz/.
Zde je slíbený rozhovor. No, popravdě jen odpovědi na zaslané otázky.
Ivo, s čím jsi šla do závodu, ambice, taktika?
Můj plán byl být do 8. místa a vyběhnout si licenci A. Ovšem moc velké šance jsem tomu nedávala. A jako taktiku jsem zvolila volby na jistotu (většinou i po cestách) a neustálé kontrolování buzoly.
Jak to vypadalo a probíhalo v lese, seběhla ses s někým, potkala jsi nějakého zlíňáka?
Při odběhu od 2. kontroly jsem doběhla holku, co šla přede mnou a chvíli jsme běžely spolu, ale pak jsme se rozdělily a dál jsem pokračovala sama. Ze zlíňáků jsem potkala na začátku Pepu Podmolíka a pak Hanku Mašláňovou ve složité skalní pasáži.
Co nějaká chybka byla? A kde případně byla její příčina.
Ano, dvakrát jsem si špatně otočila mapu a odbíhala jinam, pak nějaké drobné dohledávky a přeběhnutá kontrola ve svahu. Příčinou podle mě bylo to, že jsem byla nervózní, že se ztratím, nebo jsem byla přesvědčená, že tu kontrolu nemůžu minout.
Jaké jsou pocity mistryně při výstupu na bednu před závodníky z celé republiky?
Mám z toho obrovskou radost, a myslím, že toto ode mě naprosto vůbec nikdo nečekal.
Co doma, na tátovu práci (home made diodové světlo) jsme na tréninku s obdivem čučeli. Jak se tvářil, když jsi oznámila, že jsi i díky jeho kutilskému dílu získala titul?
Byla jsem od všech pochválena a taťka na mě byl obzvlášť hrdý :).
Závěrem bych chtěl připomenout známé moudro, že pro dobrý pocit z výsledku, není důležitý jen výsledek samotný, ale i cesta, která k němu vedla. Vím, že Iva má ten správný dobrý pocit.
Vedúcí
