Občas se mi stává, že vidím věci příliš černě a jsem pesimista. Nemohl jsem tudíž neuposlechnout svůj vnitřní hlas, jenž mi našeptával, abych se vyvaroval všech negativních slov a napsal něco pozitivního pro naše nejmenší. Vyplatilo se to. Hned je to „vo něčem jiným“.
Když jsem dorazil na místo srazu, většina závodníků již dočkavě čekala v autobuse. Pozdravil jsem se s nimi několika vraživými pohledy a poté vybral ty, kteří se mnou jeli na závody autem – byla to Bětka Šporová, David Mikel a Jan Svačina. Nevím, do jaké míry je během jízdy ovlivnily mé řesti a švary, ale jsou to silné osobnosti a jistě ledaco unesou. Po cestě nás potkávaly samé hody a po dvou hodinách jsme byli na shromaždišti.
Následovalo konečné čekání na prezentaci, kterou doprovázela spousta snází a dopatření, což bohužel trvalo jen dvacet minut. Mezitím už byl ovšem postaven stan a zbývalo jen čekat na start. Naši malí posedové a zbedníci dělali plechu s míčem, starší běžci v čele se storem Standou naproti tomu vytáhli své ceséry a kontrolovali, zda je vše v pořádku. Někteří japně vtipkovali o důležitých věcech či se stoudně převlékali, aby už mohli vyběhnout do lesa.
Samotný závod dopadl pro naše borce poměrně úspěšně a mohlo tedy vypuknout zřízené veselí. Casper, jenž dokázal během běhu udržet své rvy na uzdě, skončil v hlavní mužské kategorii na třetím místě. Slaný a mastný výkon ovšem předvedli i další – Lucie Kundratová byla první v kategorii D14, Zuzka Chovancová za sebou úprosně chala všechny běžkyně z kategorie D18. Svou cenu za první místo si po zásluze odnesl i David Mikel, další motora a mehlo z našich řad. Spočet úspěchů však zaznamenali i naši jmenší – Adéla Daňková a mluvňátko Ondřej Slováček.
Věřím tomu, že byl každý cita a lida se závody spokojen, boť se jednalo kromě sportovní akce též o hezkou společenskou událost. Všichni sytové a dopitové si mohli ve stánku koupit svoji oblíbenou poživatinu (kromě řidičů), již pak při cestě domů konzumovali přemýšlejíce, který závod absolvují příště.
