V borovém hájku se májové sluníčko mazlí s pastelovými fasádami satelitního městečka. Balkónky, terásky, altánky a průlezky. Venku hrčí klimatizační boxy, vevnitř vrčí ratolesti škodováckých oligarchů nad svými compy: Total Anihilation, Warcraft. Za hájkem závora, za závorou Zóna. Beton. Rezavé hangáry. Vlnitý plech. Bezďácká doupata, skelná vata, petflašky a shnilý físíz z Lídlu. Bývalé cvičiště Československé lidové armády. Shromaždiště prvního závodu žebříčku A i E.{mos_sb_discuss:5}
Naprostá rovina. Výheň. Mapa na vodě odolném papíře. Chybí severojižní čáry, hnědé zákopové kaňky v hustnících jsou nečitelné. Tratě slušné. Vítězství v Zóně vystřihují Michal H21E a Dagmar D21A. Třetí je Věra D21B. Zbytek naší výpravy v Zóně bojuje s račímy oky, prasečími štěrchátky a perpetuumními náramky. Barboře a Janě D21A naštěstí pomáhají černé kapky zhuštěného vesmíru k dvanáctému resp. dvacátému druhému místu. Jiřímu H16 se zamotávají kadeře do neviditelného mlýnku na maso, je rád za sedmý flek a víkend dožívá duševně vyhasnut. Petr a Jan H18A končí Zónou nedotčeni, svorně dvacátý druhý až dvacátý třetí. Tomáš H20A míří výš, ale, ach ty bzučáky, je až třináctý. Starý stalker Pavel H21A se brilantně proplétá skořepinami a finišuje sedmý. Jeho společníci Tomáš, Bronislav a Tomáš se zdržují u chřestících ubrousků, což nestačí na více než na pozice devatenáct, dvecet jedna a dvacet osm. Zbylí Zlíňáci startují v H21E. Lukáš se do Zóny odvažuje bez popisů, chvění poblíž lampy smrti mu zatemňuje mysl a razí špatnou kontrolu. Evžen, Jiří a Jan neunikají komářím mýtinám (gravikoncentrátám) a plácají se za polovinou výsledkové listiny (šestadvacátý, pětatřicátý, osmatřicátý). Štěpán zabředává do ježibabího rosolu a ten udělá sečku z kostí i sebevětšího vytrvalce. Další podrobnosti čtěte zde a zde:
Použitá literatura: Arkadij Natanovič Strugackij a Boris Natanovič Strugackij: "Piknik na obočině", 1972
