{mos_sb_discuss:5}V rámci svých archivních záležitostí jsem se dostal k článku Jana Kocbacha (Němec s českými kořeny, uznávaný fotograf a novinář OB ve světě), který na svých stránkách "World of O" zaznamenal a prezentoval vyjádření jednotlivých účastníků okamžitě po doběhu štafet na WOC 2009 HUN a doplnil to nějakými dalšími info, co a jak se dělo dále. Dle mého názoru je to docela zajímavé. Člověk se tak doví něco, co by mu jinak asi uteklo. Tak jsem si nechal udělat nějaký "volný překlad" jeho článku. Domnívám se, že překlad dostatečně vystihuje celou záležitost a že by se o tom mělo obecně vědět.

 

Jan Kocbach, 28.10.2009 - World of O News (volný překlad)

Vrap-up: WOC 2009 Relay

Thierry Gueorgiou (FRA), Martin Johansson (SWE), Áron Less (HUN), generální sekretář WOC 2009, Mathias Merz (SUI - finišman štafety), další národní federace a někteří orientační běžci vyjádřili svůj názor na příběh Fair Play při štafetách WOC 2009 HUN.

1) Rekapitulace faktů

Martin Johansson (SWE), Thierry Gueorgiou (FRA) a Anders Nordberg (NOR) běží společně na 13. kontrolu třetího úseku štafet WOC. Michal Smola (CZE) je několik sekund za nimi. Martin při běhu si zapíchne si kus větve hluboko do stehna (10-12 cm), padá na zem a křičí bolestí. Thierry přiběhne hned k němu, také je zde Anders a Michal. Okamžitě přerušili závod, ztratili tak šance na medaile a pomáhají zraněnému. Další závodníci, kteří o této situaci nevěděli, pokračovali v závodě. Nakonec se v cíli na medailových postech objevilo pořadí:
1) SUI - Mathias Merz, 2) RUS - Andrej Khramov, 3) FIN - Mats Haldin. Vedení a členové štafety SUI se obrátilo na ředitele závodu s tím, že jako uznání morálního činu svých třech soupeřů a principu Fair Play se na převzetí medaile „necítí". Nutno uvést, že ze strany tří „postižených" týmů nebyl podán oficiální protest na výsledky závodů.
Existovaly dva názory:
1 - dosažené výsledky štafet ponechat a oficiálně vyhlásit vítěze závodu štafet
2 - výsledky anulovat resp. zrušit celou soutěž mužů s ohledem na článek 13.26 Pravidel IOF.
„organizátor musí zrušit celou soutěž, pokud je jednoznačné a zřejmé, že vznikly
okolnosti, kdy soutěž neproběhla v souladu s pravidly, nebo je pro soutěžící nebezpečná".
Nakonec - dle rozhodnutí jury a odpovědných funkcionářů výsledky dosažené na cílové čáře štafet mužů byly uznány jako platné.

2) Jak se to vlastně stalo - autentické vyjádření jednotlivých účastníků

Martin Johansson - SWE
Vše jsem si způsobil sám. Po označení 12. kontroly jsem se rychle rozběhl dolů ze svahu. Náhle jsem ucítil bolest ve stehenním svalu. Pokoušel jsem se ještě běžet, ale nešlo to. Ve stehně jsem měl vražen velký kus větve, byl jsem prakticky nepohyblivý. Sedl jsem si a křičel bolestí. Snažil jsem se tu větev vytáhnout. Nešlo to. Téměř jsem zpanikařil. Krvácení - vypadalo to jako scéna z nějakého krváku. Pak jsem uviděl Thierryho, volal jsem o pomoc. Anders k nám přiběhl o nějakou sekundu později, po chvíli i Michal. Všichni přerušili závod. Vzpomínám si, že jsem jim ještě říkal: pokračuje dál, jde o medaile. Toto ale ihned všichni odmítli a začali mi pomáhat. Byl jsem rád, protože v následujících chvílích - po té první pomoci od kamarádů - jsem se několikrát cítil „mimo".
Vytáhli větev a Thierry mi ránu obvázal svým vlastním dresem, aby omezil krvácení. Odhadl, že rána je tak 10-12 cm hluboká. Pak mne dopravili na blízkou silnici a Anders odběhl vyhledat nějakou pomoc.

Thierry Gueorgiou - FRA
Na 12. kontrole jsme byli tři, Martin, Anders a já v rozestupu asi 100 m. Běželi jsme po vrstevnici a snažili jsme se „nabrat rychlost". Běžel jsem paralelně s Martinem. Byl asi 30 metrů pode mnou, když jsem uslyšel jeho křik. Podíval jsem se a myslel jsem si, že má problém s kotníkem - náhle zastavil. Běžel jsem se podívat a situace se zdála kritickou. Má myšlenková aktivita stoupla aspoň 100x proti situaci před třemi minutami, kdy jsme běželi normální štafetový závod na WOC.
Rozhodli jsme se ten kolík vytáhnout a ránu trochu obvázat. Doufali jsme, že žádná velká tepna není porušena. Pak doběhl Michal, který se také hned rozhodl přerušit závod. Ještě jsme mu říkali něco takového: pokračuj, budeš mistr světa. Ale nepokračoval.
Při transportu Martina na blízkou komunikaci (pro příjezd sanitky) jsme potkali nějakou dvojici turistů, s mobilem. Byla to ta nejhloupější situace, jakou si můžete představit. Mobil sice byl k dispozici, ale my jsme si prostě nemohli vzpomenout na nějaké číslo našich kamarádů v cíli. Nakonec si Michal vzpomněl na číslo svého známého v Česku, zavolal mu, ten telefonicky informoval českého trenéra v cíli. Ve stejné době již Anders běžel oznámit celou situaci do cíle a přivolat pomoc.
„Poznámka autora: představte si tu bizardní situaci. Michal volá svého přítele do Česka, který přes internet sleduje vývoj závodu. Tady Michal volající - třeba takto: jsem v lese, běžím štafetu....."

Generální sekretář WOC 2009 Áron Less - HUN
V průběhu třetího úseku štafet jsem dostal od někoho zprávu po telefonu, že se na trati stal vážný úraz. švédskému běžci Martinovi Johanssonovi. Ztratil vědomí a nutně potřebuje lékařskou pomoc. Okamžitě jsme vyjeli a během 5 minut jsme byli s ambulancí u zraněného. Skutečná situace byla mnohem lepší, než jak hovořila telefonická zpráva. Johansson neztratil vědomí, ale měl silné bolesti. Okamžitě dostal odbornou pomoc, dobře komunikoval. Thierry ho držel za ruku i ostatní se snažili maximálně pomoci. Následovala sanitka s kompletním zdravotnickým zabezpečením.
Zajímavé je, že ve stejnou dobu měli zdravotní problémy další tři závodníci, ale žádná nebyla tak kritická jako tato.

Matthias Merz - SUI
Když jsem byl v cíli první, nemohl jsem tomu uvěřit. Možná, že jsem vynechal nějakou kontrolu. Jinak není možné, abych se dostal před tak silné závodníky a přitom je ani neviděl. Ale asi je vše v pořádku - vyhráli jsme...
Pak jsem něco zaslechl - radost se zmenšuje. Stalo se něco vážného? Je někdo v reálném nebezpečí? Více štafet je již v cílovém prostoru, bojuje se o pozice. Atmosféra je zvláštní. Nikdo nic přesně neví, ale něco vážného se stalo. Radost je již pryč.
Chtěl bych, aby mi bylo dobře porozuměno: V průběhu závodu jsem neměl žádné informace o tom, co se stalo. Nikoho jsem neviděl. Kdyby ano - určitě bych zastavil a pomohl. V takovém případě být užitečný - to je lepší než být vítězem.

3) Názory zúčastněných stran na hodnocení - později.

Martin Johansson - SWE
Taková příhoda vám znovu připomene, že sport je jen hra. Velmi všem třem kamarádům děkuji. Byli mými největšími soupeři, ale v okamžiku mého neštěstí se rozhodli vzdát se „reálných" medailí ve prospěch rozhodné a okamžité pomoci mé osobě. Anders, Trierry a Michale, díky za odhodlanou a zdatnou pomoc. Díky za váš vysoce morální a sportovní čin. Bohužel, nemohu jim dát jakoukoliv medaili, ale mají moji nejvyšší úctu jako sportovci a humanisti. Myslím si, že i jiní to takto hodnotí.

Thierry Gueorgiou - FRA
Určitě nikdy nebudu obviňovat Martina za to, co se stalo. Byl jsem u něj letos v zimě ve Švédsku na chatě - a je to dobrá vzpomínka.
„Naše" medaile ze štafet jsou nyní někde jinde, v jiném bytě. Osud to tak asi chtěl. Smířil jsem se s tím. Je mi skutečně líto, že výkon Philippa a Francoise (další členové francouzské štafety) nebyl odměněn. Ocenil bych, kdyby nakonec výsledky štafet byly zrušeny. .
Organizátoři a vedení IOF udělali při vyhlašování výsledků jakýsi „kompromis", že medaile ze štafetového závodu předali vítězům jen „v krabičce", že je jim „nepověsili" na krk. Jakou hodnotu ale má taková medaile? Poloviční, nebo žádnou?
Abych byl upřímný. Nedělám OB pro medailové ceremoniály, je to spíše pro ten „závodní adrenalin". A díky Martinovi byl v den štafet v Maďarsku tak „adrenalinový", že na tento den budu vzpomínat hodně dlouho.

Generální sekretář WOC 2009 Äron Less - HUN
Když jsem se dostal po té příhodě zpět do cíle, říkala mi mé „svědomí", že není možné vyhlásit výsledky mužských štafet tak, jak to nakonec v cíli skončilo. Naše situace skutečně nebyla jednoduchá. Organizační výbor WOC a zástupce IOF začali intenzivně řešit, jak dále postupovat. Sportovní ředitel IOF přišel s tím, že situace je sice velmi smutná, ale dosažené výsledky jsou faktické výsledky a měly by být akceptovány. Rozhodovali jsme se o dvou „čistých" alternativách.
1)zrušit stávající „sportovní výsledky" na trati štafet s aplikací článku 26.13 - Soutěžní pravidla IOF s tím, že to vše bylo „nefér"
2)uznat dosažené výsledky štafet, tyto týmy vyhlásit jako vítěze a „postižené týmy" nějak jinak ocenit.
Oslovili jsme všechny tři týmy, kterých se „záchranářská mise" týkala - FRA, NOR a CZE. Nedostali jsme jasné odpověďi. Pak jsme oslovili týmy, které by se dostaly - díky vzniklé situaci - na stupně vítězů: 1) SUI, 2) RUS, 3) FIN. Vedení dvou týmů s odpovědí váhaly (chtěli to projednat s jednotlivými závodníky), vedení třetího týmu bylo jednoznačně pro vyhlášení „dosažených" výsledků (i když někteří závodníci tohoto týmu měli k takovému názoru výhrady). Takže nakonec jsme od zainteresovaných výprav nedostali jednoznačné odpovědi.
Protože čas ubíhal velmi rychle a bylo nutno něco „udělat" a ani členové komise nebyly jednotní, rozhodli jsme se pro hlasování v komisi. To skončilo nerozhodně. Nakonec převážil hlas předsedy - bude vyhlášené to pořadí, v jakém doběhli závodníci do cíle. Oznámili jsme naše rozhodnutí všem zainteresovaným stranám s tím, že vyhlášení vítězů neproběhne jako obvykle na pódiu a vítězným týmům budou medaile předány jen do jejich rukou.
Dvě z dotčených delegací byly rozhořčeny a chtěli podat protest ve smyslu čl. 26.13 Soutěžních pravidel IOF, ale nakonec s rozhodnutím soutěžní komise souhlasili.
Tak jsme se takto rozhodli - i pod tlakem času. Musím ale říci, že to byla skutečně „zvláštní situace", kterou jsme museli řešit a ta byla skutečně velmi vzdálená ideálu. Pokusili jsme se „držet pravidla" jak to jen bylo možné. Bohužel, naše komunikace s vedením jednotlivých týmů po závodě byla složitější, než přímo po doběhu závodníků do cíle. Hodně vedoucích jednotlivých týmů (včetně Švédů) se mnou hovořila s tím, že jsme nakonec udělali správné rozhodnutí. Je to sice „kruté" rozhodnutí, ale jsme přesvědčení, že jiné rozhodnutí by bylo daleko více kritizováno. Náš organizační výbor WOC 2009 je pevně přesvědčen, že toto řešení sice není to nejlepší, ale je pořád lepší, než jakékoliv jiné.

Matthias Merz - SUI
Dlouho jsme po závodě diskutovali, co dělat, jak se zachovat. Nakonec jsme se dohodli, že bychom měli jít za organizátory s tím, že se necítíme jako vítězové. Vyjádření organizátorů - dosažené výsledky ponechat. Pro mne osobně by asi bylo nejlepší, kdyby byl závod štafet jako celek zrušen. Nejsem schopen být z té zlaté medaile šťastný. My jsme si to vítězství nezasloužili. Důležitější je ale připomínat si ten čin - pomoc třech závodníků tomu čtvrtému - zde výsledek závodu není skutečně důležitý.

FFCO - francouzská federace orientačního běhu - jejich stanovisko
Francouzská federace OB nerozumí stanovisku přijatému IOF k problému, který nastal v průběhu posledního úseku štafet na WOC 2009 HUN. To, co se stalo, nemůže být považováno za „regulérní závod". Důvod - idea Fair Play, která by měla být chápána všemi orientačními běžci na světě, ovlivnila dramaticky konečný výsledek
FFCO se domnívá, že správné rozhodnutí by mělo být - anulace závodu mužských štafet. Řešení - oceněni by měli být ti tři závodníci, kteří závod nedokončili a pomohli zachránit svého soupeře. IOF by tímto deklarovala, že princip Fair Play a etiky sportu staví nad dosažené výsledky. Toto rozhodnutí IOF neudělala, i když tito "hrdinové dne" byli nakonec prezentováni při vyhlašování výsledků.
Po závodech proběhlo mnoho diskuzí mezi manažery a trenéry týmů, organizátory a vedení IOF. Jedna z myšlenek (NOR) - opakovat mistrovské štafety na dalších závodech WC (Světový pohár) ve Švýcarsku. Tato varianta ale není z hlediska stávajících pravidel použitelná. Také se ukázalo, že konečná odpovědnost za takovou situaci není v kompetenci jednotlivých členských států, ale na světové organizaci OB - IOF. Tato organizace by měla mít ve svých pravidlech zakotvenu i možnost řešení takových „mimořádných situací".
V dalším dnu vedoucí francouzského družstva vydal svou zprávu pro IOF, aby vyjádřil názor FFCO na celou záležitost. Francouzská federace OB dospěla k názoru, že štafetový závod by neměl být letos opakován (s následnou anulací stávajících výsledků). Celá tato vrcholová světová soutěž by měla být do budoucna připomínána jako „významný postoj" třech sportovců, kteří v praxi „ztělesnili" etické hodnoty sportu a zvláště v orientačního běhu.
Tyto hodnoty by měly být zvýrazněny především tím, že letošní výsledky štafet mužů na WOC 2009 HUN budou oficiálně zrušeny a nebudou jako takové nadále prezentovány.

NOF - Norská orientační federace
Když organizátoři nakonec nezrušili výsledky štafetového závodu na WOC 2009 HUN, mělo výsledky zrušit IOF - vyjádření prezidenta NOF, Elina Drange. Tato problematika byla na úrovni NOF dlouho diskutována, včetně účasti vedoucího norského družstva Petera Thoresena. Názory - Norsko by mělo podat oficiální stížnost - s cílem zrušit výsledky štafet na WOC 2009. Bohužel, ne všechny dotčené státy s touto variantou souhlasily. Na startovní listině byly přihlášeny štafety z 39. států a existovaly velmi rozdílné názory na řešení této situace. Norský návrh byl trochu nešťastný, protože by ho mohli podpořit jen zástupci SWE, CZE a FRA. Elin Drange, předseda NOF to vše okomentoval slovy: Nebudeme dělat nic, nemáme v praxi podporu, abychom nějak „naše medaile" nakonec dostali.

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášeni.

Přihlášení

Strava