Reporty ze závodů

Vedůcí bača Tomek hnal své stádečko skopců, valašsků horků krev, z teplíčka jejich gruntů na zteč tejho hradu Helfenburk hnedle vedle Strakonických či Prachatických. Mésto valašek, paliček či vidliček vzali buzol a čipů (ale ne dycky, někeří to Chladili) a vyrazili zbírat bludišťáky (někeří čerňáky). Byla to sice štreka jak sviňa, ale toš kurňa ty kanadské body sou potřeba ne.

Cestů v povoze se rozdali bojové pokyny včetně tajné valašské bible "Teze o umění bojovat", keré se šak asi zmocnil ňáký Hanák a slehla se po ni zem. Šeci hnedka jak tam dorazili toš čučeli aké tam je vedro jak sviňa, ani z kopců moc nevyfukovalo, a sundavali kožuchy. Čučeli taky méstné kravky co jim to tam došlo ňákých Maďarů. Valaši hnedle postavili základňu a dolaďovali vítěznů strategiju, přeskupili na poslednů chvilu sil pro zmetění sůpeřů a vyslali prvý voj do lesa plného šutrů s množstvím skalek a nedostatkem valašského fekálu.

Valašská horlivost nesla své plody - něgdy sladké, indy kyselé aš jedovaté. Výstup na hrad byl náročné - někeré, keří doma netrénovali poctivě kozáčky, bolely hnáty jak sviňa. Do hradu postupně fpadl a statečně bojoval prvý a druhý voj, pro někeré bylo šak překonání opevnění nad jejich síly - akási roba od Kavánků si asi vzpomněla na dobévání Čórtova hradu, zhrozila se a zvolila taktický obchvat, ale toš to bylo uplně naprd a prvý čerňák byl včil na světě. Záverečné nápor byl tak intenzivní, že někerým se zatemňalo v kebuli, Zmiklili to a bylo to v Háji. Toš někeří šli po bludišťácích, někeří ostali u toho blůdění.

Celkově šak Valaši dopadli dobře, ani ne na břuch ani na bradu. Ztráty byly minimální (jedna Kočovná hnáta) a ty bludištáky dovezli. Vedůcí vypíchl vékony malých práčat DéŠtrnást, keré jen o dva fůsy nedosahly na bronzovejho bludišťáka, a berserk Janka "Frgála" (včetně jeho mamy) a celkově 14. udatnost jeho pluku. Zbytek již tradičně zachraňovali stařešinové: skoro bronzoví Kája-Lojzek-Zbyněk, skoro-o-tři-fůsy-bronzoví Tomek-Jíra-Míšabronzové Bláňa-Háňa-Evka, zlaté Jáňa-Evka-Dáša (Dáša to naprasila jak sviňa) a zlatí Evža-Tomek-Janek. Úlovek to byl znamenité a bylo co slavit, a toš aby se na to po tej oslavě nezapomnělo tak se šecky vékony zaznamenály do kroniky.

Ale nepředbíhajme, nadruhé deň se eště bojovalo v podhradí, po velkéch snahách neslavit a překonat slinu na slivovicu. Valaši přeskupili síly a šli na to, do dost podobného terénu s náročnější podložků. Nebudem to natáhať a rovnů vám povém, že to vlasně probíhalo celkem podobně, krom absence hradeb, keré protentokráte nikomu nemotaly šišu. Zbrankovci posbírali 12. nejvyšší počet hlavních bludišťáků a dále už jen (opět) stařešinové: stříbrní Jíra-Bláňa-Tomek-Evka-Míša a taky Tomek-Dáša-Janek-Háňa-Evža, a možná-zlatí Bob-Irenka-Lojzek-Jáňa-Péťa, kdyby to nebylo v Háji. Šecko samozřémě zaznamenáno v kronice.

K úspešnému výjazdu patří vydatná oslava poplatná vékonům, což odpovédalo tomu, že nejvečí slinu dostali stařešinové. S množstvém slin roste množstvé nahromaděnéch tekutin, keré je potřeba odlét. Šofér povozu šak trval na tem, že odlévat se bude zásadně venku, a tak bylo nutno četnéch zastávek. Naštěstí povoz dorazil zpět na Valašsko ještě před koncem šoférovy šichty a k hrozící osmihodinové přestávce nedošlo.

Konečně, bača Tomek pré zkazuje "dík jak sviňa a za rok zas".

Komentáře  

#2 Tomáš Slováček 2018-10-24 20:42
Dryčné čnivo!
#1 Robert Láznička 2018-10-19 07:25
krásné valašské report :-). S

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášeni.

Přihlášení

Strava