Reporty ze závodů

{mos_sb_discuss:5}Sobota 9.9.2006, den 4. etapy

Program posledního závodního dne opět kopíroval většinu dní předešlých. Jako jeden z posledních jsem se vydal prohlédnout si botanickou zahradu na konci poloostrova na dohled od Albarelly, pochopitelně ne hlavním vchodem, ale pronikl jsem do ní od moře jedním z mnoha nehlídaných vchodů. V programu, koneckonců, byla zmínka o možnosti tréninku v tomto areálu, personál zahrady o této možnosti ale zřejmě neměl nejmenší potuchy, jak jsem později poznal. Cestou jsem potkával, jak jinak, své spoluběžce a spoluběžkyně. A také spoustu domácích obyvatel. (Ve srovnání třeba s Chorvatskem, kde jsem při výklusech kolikrát nepotkal živé duše, zde jsem neustále narážel na Italy i na těch nejneuvěřitelnějších místech. Byli prostě všude, však je jich také 10x více, než Chorvatů.) Zrovna vrcholil příliv, což se v této ploché rovině projevovalo i přes poměrně malý výškový rozdíl hladin mezi přílivem a odlivem neuvěřitelnou rychlostí rozlévání vody po části areálu. Než jsem se vzpamatoval, měl jsem odříznutou cestu k mostku nad poněkud nevábně „vonící“ lagunou a musel jsem brodit. Drze jsem zamířil i k poslední ještě neprohlédnuté části zahrady. Pokladní, čtoucí  časopis, okamžitě vystartovala s lístky proti mně, když však poznala, že za plavkami nemám zastrčenou peněženku, nechtěla mne pustit dál. Volil jsem obchvat ve spleti všelijak se kroutících pěšinek a překvapil ji (a ona mne) v jiném místě, když šla zavřít závoru, neboť se blížila polední přestávka. Když jsem ji potkal potřetí poblíž jiné závory, nechtěla mne tentokrát pustit ven. Neměl jsem v úmyslu absolvovat několikakilometrovou obíhačku, nestihl bych oběd. Využil jsem tedy již poměrně dobré znalosti tohoto bludiště a protože jsem měl „fazónu, byl jsem u dalšího východu dřív, než ona.

Po dalším „květinovém“ obědě jsme byli dopraveni do dějiště poslední (hendikepové) etapy, městečka Porto Tolle, tentokrát na pravém břehu hlavního toku řeky Pádu. Před startem nás pořadatelé ještě stačili povozit lodí po řece.

Síť pravoúhlých ulic sváděla k domněnce o přílišné jednoduchosti závodu, pár slepých uliček, nezakreslený (starý) dvoumetrový plot a nezakreslená zcela regulérní ulice taktéž stará jak městečko samo, vyvedla z míry nejednoho účastníka. Však také např. v kategorii Masters  došlo k nečekanému rozuzlení. (O vlastním průběhu závodů později). Tři kontroly byly umístěny dokonce na přístavních molech.

Po etapě další pompézní vyhlášení se všemi už zmíněnými doprovodnými jevy ( a projevy), následoval další průvod městem (o něco menší, než ten zahajovací), prohlídka výstavy aut, lodí, ochutnávky různých italských specialit (tolik druhů sýrů jsem neviděl ani v hypermarketech). Ti, co jeli druhým autobusem, ještě stihli ochutnávku specialit mořských (viz opět film Slunce, seno, erotika, čili „potvory z moře vytažené“).

Tentokrát byl obelstěn i Kojak. Jedna závodnice se na autobusových schůdcích dokázala zaházet taškami tak dokonale, že unikla ostřížímu zraku tohoto italského sympaťáka. Ostatní to štěstí neměli a museli počkat na druhý odjezd.

Silnice už byly volnější. Kruhové objezdy jsou v Itálii také, není jich zde, zdá se mi, tolik, jako u nás, kde se v poslední době stávají spíše módní záležitostí. Mají velký poloměr, dají se tedy projíždět větší rychlostí a jsou opravdu jen tam, kde mají smysl. Plynulost dopravy Italové řeší častěji (a mnohem častěji než u nás) mimoúrovňovým křížením.

Večeře byla tentokrát rozdělena vzhledem k pokročilé půlnoční době na 2 části. Koupání v moři se tentokrát protáhlo do 3 hodiny ranní. A to nás čekalo ještě ranní vstávání za účelem vítání východu slunce.

(konec 5. části)

Jindra st.

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášeni.

Přihlášení

Strava