Reporty ze závodů

{mos_sb_discuss:5} Středa 6.9.2006, den 1. etapy

Při východu slunce se na cca 100 m široké písečné pláži sešla snad čtvrtina výpravy. Následovala koupel v moři zatím ještě se zrcadlově klidnou hladinou. Musím podotknout, že do čistoty chorvatské části Jadranu má severoitalské Adriático nedostižně daleko. A nedělá to jen zvířený písek. Jinak jsou Italové stejní bordeláři, jako ostatní středo-, východo- a jihoevropané (samozřejmě vyjma Němců). Snídaně obsahovala 3 malé bagetky zdaleka nedosahující velikosti našeho rohlíku, tousty v celofánu, máslo, marmeládu, salám a tvrdý sýr. To vše se zapíjelo černou kávou, teplým mlékem, černým a bylinným čajem. Po snídani bylo volno až do 14 hodin. Na oběd podávaly dvě nebo tři sličné Italky a jeden nesympatický malý obtloustlejší Ital (dostal přezdívku „Bandito“) místo polévky vařené těstoviny se strouhaným sýrem. Další chod se podobal našemu, jen místo naší tradiční přílohy byla servírována špetka zeleniny. K tomu býval dezert nebo ovoce. To vše se zapíjelo balenou vodou. Ještě že jsem měl s sebou spirálu, instantní polévky v sáčku a zásobu porcovaného čaje.

Po obědě nás odvážel autobus italské armády na místo startu. Musel jet dvakrát. Italský voják přezdívaný „Garibaldi“ nebo „Kojak“, jemuž se nápadně podobal díky oholené hlavě, pečlivě kontroloval, zda neveze více pasažérů, než je sedadel. Cesta tam a zpět trvala asi hodinu, lépe řečeno, trvala by, kdyby nebyly tak plné silnice. Zácpy na italských silnicích nezpůsobuje zúžení či rekonstrukce vozovky nebo dopravní nehody, nýbrž prostě množství aut v určitou část dne, zde zpravidla doba mezi 16. a 20. hodinou. Start se tedy odložil o 15 minut, dokud všichni nebyli přítomni a připraveni.

1. etapa proběhla v městečku Ádria ležícího na jednom z ramen řeky Pádu, asi 4 km severně od jeho hlavního toku. Byly vypsány 3 kategorie pro muže a stejný počet pro ženy, a to junioři, elita a „masters“, čili veteráni. Délku tratí nemá smysl uvádět, v množství slepých uliček a různě lomených ulic a průchodů se naběhalo 2,5x až 3x tolik. Časy vítězů v masters a juniorech se pohybovaly kolem 16 minut, u elity asi o 5 minut více. Pikantností etapy byla skutečnost, že všichni junioři a veterání obou pohlaví přelézali nepřekonatelnou zeď (včetně nejstarších veteránek). Způsobil to kroužek označující jednu z kontrol. Dotisk trati totiž překryl část zdi. Obíhat to zpět by znamenalo ztracený závod. Start i cíl byl v jednom místě. Zakreslení cíle v mapě jinde, než ve skutečnosti byl, a chybějící koridor způsobily problémy více závodníkům, kteří na dvacetimetrovém doběhu netrefili cíl a museli obíhat nebo přeskakovat zábrany. (Mně se dokonce podařilo narazit dříve vyčítání, než cíl).
Mezeru mezi závodem a vyhlášením vyplnila svačinka a malé pohoštění s ovocem, nějakými drobnými dobrotami a vynikajícím drinkem. Vyhlášení bylo velkolepé a u nás nevídané. Proběhlo za účasti mnoha oficiálních hostů a zástupců sponzorů. Následoval průvod městem. Kromě sportovců těchto her (byly zastoupeny i jiné sporty), nesoucích tabuli s názvem oddílu a řady představitelů italského veřejného života s šerpami v červeno-bílo-zelených barvách pochodovali v dlouhém průvodu bubeníci, trubači, římská jízda na koních, římská pěchota (vše v antickém dobovém brnění a se štíty), panovnické trojspřeží, římský vojevůdce na koni, dále vlajkonoši se standartami měst pádské delty ve stylu římského praporce zvaného labárum,  nádherně vyšívanými a lemovanými třásněmi. Další vlajkonoši ve středověkých pestrých dobových oblecích nesli velké lehké prapory, s kterými prováděli ekvilibristické žonglování  spartakiádního způsobu, vyhazovali je do výšky a opět je chytali, prohazovali si je mezi sebou a podobné triky. S průvodem protančila trasu též folkloristická skupina hudebníků a tanečníků, která za tanečního přesunu stuhami obplétala a zase odplétala centrální tyč, jak se mezi sebou umně proplétali a vyměňovali si místa. Obdobně následně pletli a rozplétali jakousi stuhovou  střechu. Vše se odehrávalo za mimořádného zájmu místního obyvatestva, které se u nás v nebývalém počtu vyrojí vždy tak kolem 22. hodiny, a to včetně malých dětí tak kolem 10 let. Po průvodu následovalo divadelní představení v místním divadle, pochopitelně zdarma, kde vystupovali kromě římského vojska též místní gymnasté, baletní umělci, tanečníci apod. Byla to nepopsatelná atmosféra. Místní vinař ještě na naši žádost otevřel mimo otvírací dobu svou vinotéku. O půlnoci byl ještě ohňostroj, na ten už jsme ale nečekali, neboť autobus postupně odvážel účastníky do místa ubytování. Po příjezdu  ještě nezbytné koupání v moři (místo mytí po závodě) a pár písniček u kytar, houslí, piána, bubnu a něčeho, co se podobalo tamburíně. Není divu, že spát se chodilo pozdě, neboť dovolená se prý má prožít, nikoliv prospat.

(konec 2. části)

Jindra st.

 

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášeni.